Tentokrát vnáším svůj umělecký čin do architektonického zákoutí – schodiště. Pro jeho charakter, pro spojování pater a specifickou akustiku.

Performerka veřejné prostory využívá a oživuje pomocí oděvu nesoucího několik rovin – ekologickou (zpracování plechovek), onomatopoickou (užívaný materiál vytváří výrazný zvuk) a mytologickou (zpodobněná postava neodkazuje na žádnou konkrétní, ale může připomínat Nagi z hinduismu, buddhismu a jainismu a hlásí se k teorii, že pocházíme z plazů). V této vizuální performanci se spojuje lidské se zvířecím – mytologie také dříve spojovala národ, dnes se lidé spojují spíše prostřednictvím technologií, proto je pro performerku důležité spojit publikum něčím fantazijním, něčím, co oslovuje více smyslů.