„Žiju v pekle.“

Rok 1889. Jedna noc v kodaňském Divadle Dagmar. Nejznámější misogyn dějin světové literatury August Strindberg se pokouší nastudovat svou novou hru. 

Po předešlých neúspěších a skandálech má pouze jednu možnost: obsadit do hlavních rolí manželku Siri von Essen, s níž je v rozvodovém řízení, a její milenku Marii Davidovou. Pokus o funkční divadelní zkoušku a konstruktivní dialog naráží na vlny nekonečných výčitek. Permanentní hrozbu psychického zhroucení střídá deklarování mužnosti a síly. Stojí před námi monstrum, nebo člověk hoden soucitu? 

Stůl hoří, kulisy hoří, slova hoří, moje kůže hoří, hoří noc i ráno hoří. Čas hoří, každá sekunda hoří. Tak abychom si zatančili! Vitalita apokalypsy. Infernální veselost. Čilost mrtvol. Nepřekonatelné sklony k alchymismu.

Mystika stejných frází. Pokolikáté se z nich stane zaklínadlo? Zacyklený patriarchát. Magický konzervatismus jako snaha mít sebe i svět plně pod kontrolou. Jako by se globální debata vinou nadpřirozených sil odmítala posunout dál. Prožívame nemožnost nového? Jak si představujete peklo vy? 

Poslední inscenace Ivana Buraje v roli uměleckého šéfa HaDivadla. Parodicky mystická groteska s prvky konspirace o současném (nepřekonatelném?) nárazu progresivního a konzervativního diskurzu. Enquistův text  je doplněn o citace z knihy přední italské feministky Carly Lonzi Klidně jdi, v níž v roce 1980 vydala přepisy rozhovorů s partnerem Pietrem Consagrou na konci jejich patnáctiletého vztahu. Meditace o hloupém nekonečnu. Rituál trapna. Paranoidní realismus. Peklo, ve kterém každý den budeme říkat to stejné. Pokus o transcendenci a rozloučení.

V roli Augusta Strindberga se představí Ivana Uhlířová.

Sezona 50: Obzory

Ivan Buraj
Režisér a spoluautor divadelních textů. Narozen v roce 1988 v Bratislavě. Od roku 2015, kdy nastoupil jako umělecký šéf do HaDivadla, vytvořil mimo jiné sérii interpretací klasických dramat Čechova, Ibsena, Gorkého (Cena Divadelních novin 2019) nebo Havla a adaptace komplexních románů Náměsíčníci Hermanna Brocha (Projekt roku dle festivalu …příští vlna/next wave… 2017), Stiller Maxe Frische ve Studiu Hrdinů, Kosmos Witolda Gombrowicze na Nové scéně Národního divadla či díla Gianni Molinari Tady je všechno ještě možné pro Činoherní studio Ústí nad Labem. Jeho poslední inscenací je Jenom konec světa od francouzského dramatika Jeana-Luca Lagarce, která hostovala, mimo jiné, na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni. V HaDivadle dlouhodobě rozvíjí angažovaný a přesahový repertoár vedoucí například ke vzniku filmových remediací (Maloměšťáci, Eyolf) či spolupráci se scénou CEDu Terén.

Jan Kristek
Architekt a kurátor. Vystudoval architekturu a urbanismus na Fakultě architektury VUT v Brně a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V současné době působí na brněnské architektuře, kde vede ateliér a kde byl mezi lety 2018 a 2022 děkanem. V publikační činnosti a výzkumu se zaměřuje na kritickou teorii v souvislosti s plánováním měst a jejich historií. V letech 2020 až 2023 vedl Galerii architektury Brno. V praxi se věnuje zejména kurátorství a architektuře výstav. Na návrzích scénografie k Noci tribádek se podílel společně s Paulínou Závackou. Jde přitom o jejich vůbec první realizaci v divadelním médiu.

Paulína Závacká
Architektka a výtvarnice. Vystudovala Fakultu architektury VUT v Brně a v současnosti je studentkou doktorandského programu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde působí na katedře architektonické tvorby pod vedením Jána Studeného. Jádrem její práce je zkoumání vztahu mezi architekturou a krajinou. Zajímá ji konfrontace přírodních a lidských sil ve fyzickém prostoru, strach člověka z přírody i současné snahy o její zmocňování. Působila v ateliéru krajinné a zahradní architektury Partero v Brně, kde vytvořila dnes již realizovaný koncept dětského hřiště Sobotecká v Praze. Souběžně s architektonickou tvorbou se sezónně věnuje aranžování květin v osobním uměleckém projektu Pauline květy. Na návrzích scénografie k Noci tribádek se podílela společně s Janem Kristkem. Jde přitom o jejich vůbec první realizaci v divadelním médiu.

Erika Velická
Sochařka. Absolventka pražské AVU, v současnosti studentka postgraduálního studia u Lenky Klodové na FaVU VUT. Společně s Davidem Feslem a RadoIštokem vede od roku 2024 ateliér Socha 1 na AVU, kde již v minulosti působila jako hostující asistentka Maruši Sagadin a Antona Vidokla. Mezi její nejvýraznější samostatné prezentace v poslední době patří výstavy Unseal the Untold I a II v galerii Zaazrak|Dornych v Brně, respektive Galerii Garáž ve Zlíně (obě 2022) nebo starší thalassa thalassa v prostoru City Surfer Office (2019). Skupinově se v poslední době představila v rámci 14. Šanghajského bienále s titulem Cosmos Cinema (2023), na výstavě Tip of the Tongue v Garage Gallery v Praze (2023, spolu Terezou Kalousovou) nebo na festivalu umění ve veřejném prostoru M3 (2022). Je autorkou signifikantního sochařského rukopisu i motivického rejstříku, který variuje specificky pro potřeby různých realizací.

Kateřina Kumhalová
Kostymérka a kostýmní výtvarnice. Narodila se v roce 1965 v Brně. Od roku 1980 studovala na SUPŠ Husova Brno obor hračky, loutky. Po maturitě v roce 1984 nastoupila jako kostymérka do HaDivadla, kde pracuje již čtyřicet sezon. Na začátku kariéry pro ni byla nesmírně důležitá spolupráce se scénografem, kostýmním výtvarníkem a pedagogem Janem Konečným. Samostatně jako kostýmní výtvarnice poprvé spolupracovala s režisérem Janem Antonínem Pitínským na inscenaci Deska (1986), poté následovaly spolupráce s Arnoštem Goldflamem, Davidem Jařabem a Lubošem Balákem. S Mariánem Amslerem spolupracovala na inscenaci Vyhnání Gerty Schnirch (2014), ve které mohla uplatnit svou zálibu ve folklórním oděvu a krojích. S Ivanem Burajem poprvé spolupracovala v roce 2019 při kostýmních návrzích k inscenaci Kosmos v ND Praha.

Sofia Plaskonisová
Designérka a kostýmní výtvarnice. Studium módního designu ukončila v roce 2022. Ve svých autorských kolekcích zkoumá kulturní a sociální otázky. Zajímají ji dystopie, sexualita, eskapismus a také rychlé dospívání dětí. V roce 2022 představila svou debutovou kolekci na Bratislavských módnych dnech. Kolekce nese název Cyberpunk a reflektuje problematiku technologického pokroku a zvětšující se propast mezi chudými a bohatými. Ráda pracuje s technikou storytellingu, který se zaměřuje na subkultury a konkrétní lidi, kteří se k nim hlásí nebo k nim patří. Odmítá konzumerismus a praktiky fast fashion. Jako kostýmní výtvarnice s HaDivadlem spolupracovala už v sezoně 2023/24 na inscenaci hry Jeana-Luca Lagarce Jenom konec světa v režii Ivana Buraje.

Tomáš Urík
Student kompozice na Hudební fakultě JAMU. Narodil se v roce 1998. Je součástí hudebně-performativního kolektivu Mladé zimy, rovněž i audiovizuálního projektu be_KOS. Zvukově se pohybuje na hraně noisu, glitche a ambientu, s přesahy do dalších žánrů a různých médií. Nejintenzivněji zatím tvoří na studentské půdě, kde svou hudbou doprovází tanec, divadlo i film. Jeho první spolupráce s HaDivadlem je i jeho divadelním debutem.