„Sedíme tady uprostřed válečnýho území, o ničem z toho ale nic nevíme, protože tady nemáme televizi ani internet.“

O jakých událostech ze současného neklidného světa opravdu něco víme? A o čem může autor vůbec psát? Nepropadáme se ve zdánlivé přeinformovanosti do „směšné temnoty“ vlastních představ živených mediálními obrazy?

Před publikem je citován text soudní obhajoby somálského piráta. A kupodivu, jeho řeč obsahuje mnoho (ne)přiléhavých detailů, které až podezřele kopírují televizní obrazy o těch DRUHÝCH ze třetího až bůhvíkolikátého... šestého světa. Brzy tenhle bezvýznamný monologický „případ“, vhodný tak akorát pro humanitární organizace, vytlačí (konečně!) příběh dvou vojáků z EU, kteří se do pralesní temnoty vydávají splnit svoji misi. Současný evropský mediální mýtus povstává.

„Výpravná“ a ironicky necenzurovaná hra německého übertalentu Wolframa Lotze svébytně parafrázuje a paroduje Conradovo Srdce temnoty i Coppolovu filmovou Apokalypsu. Z cesty do vnitra džungle se stává putování do nitra autora samotného, SEBEREFLEXE vede k vlastní kompromitaci a přiznání, že sám autor nezná to, o čem píše!? „Zprostředkovávaná“ realita se odhaluje jen jako vlastní imaginace a komprimát z mediálních obrazů. Kdo je tady autorem – původcem hry? Ten, kdo slova produkuje, předehrává, anebo se jenom divá? A co režisér? Kdo má vlastně stát na scéně?

Nad inscenací převzala záštitu Christiana Markert – chargée d'affaires a.i. velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice.

Sezona 42: My a oni