„Woyzeck ist nicht tot!“

3. června 1821 ubodal Johann Christian Woyzeck, syn parukáře a chudý voják, svou družku a matku sotva narozeného syna. Byl popraven roku 1824 v Lipsku na náměstí. Byl příčetný? Je (sám) vinen? Prekarizovaný jedinec a jeho zápas s okolím! Hra o čas.

Symbol „Woyzeck“ jako moderní tragédie světa, který je cynický a jeho tlak nezná mezí. Roztrojený člověk a hranice práce. Nic se nezměnilo. Dvě stě let zpátky! Tempo Woyzeck: Ze služby na nákupy. Nástup, nácvik. K cirkusu. Holit. Od hejtmana domů – k Marii. Dítě hladoví, Woyzeck se stará. Tělo Woyzeck v kleštích lékařského experimentu ztrácí sílu (hrachová dieta!). Je šance odtud zmizet? Někam jinam – za okraj tuhé reality? Halucinace nebo smrt! Nebo vykoupení? Stihneme si vůbec vybrat?

V inscenaci Miroslava Bambuška je určující dramatickou figurou hudba Tomáše Vtípila: zvuk jako rezonátor paralyzovaných stavů (anti)hrdinů a jejich vnitřní tísně. A naděje. Schizofrenní opera. Česko-německá připomínka nadčasového Büchnerova dramatického fragmentu.

Tomáš Vtípil získal za Nejlepší hudbu k inscenaci Cenu divadelní kritiky 2020 a také byl za hudbu k inscenaci poctěn jako Osobnost roku festivalem ...příští vlna/next wave… 2019. Inscenace byla nominována na Cenu Divadelních novin 2019 v kategorii Alternativní divadlo.

Sezona 44: Práce