(Czech) „Jsem cizí, nebo domácí?“
“I’ve got my own hypothesis about all these phenomena and I’m old enough to discuss them even with my Dad. Unfortunately, he isn’t alive enough to do so.”
Ludvík Vaculík’s epic journey to visit his brother, a driver, leads through long detours and landscapes from his childhood which stir up persistent memories of his father’s life. The carpenter who built a house in a remote corner of Wallachia. The worker who supported a family from far-away Persia. The opinionated chairman of the National committee. The husband who would always come home in the morning. The skiers in the hills after nightfall. The quarrelsome father-in-law who had to be right. The widower who began a new life. The father with whom you had to negotiate. Kismet!
To walk through your native village wondering how much you’re still at home there. Where is that water? The ground that’s been dug over a thousand times. New blocks of apartment houses. Geese are no longer allowed in the village centre green, it’s been called a square. Some create facts, some suffer from them. You have no choice but to turn to your inner newsroom where you strive to see the world directly. How do we get firm? Is it even desirable when even our own memory is being transformed? What is being passed on to us? How do we get back to seeing clearly?
Published in 1966, the Axe became one of the most prominent Czech 20th-century novels. Vaculik’s testimony about deep social transformation in the 1950’s and personal responsibility resonates with the search of one’s place in a politically, ideologically and socially polarized society also today. Tied to the past, confused about the present, he tries to see himself, the world around him and his future more clearly.
The reunion of the director Břetislav Rychlík with the author and his friend Ludvík Vaculík, and Cyril Drozda, his long-term theatre colleague, actor as well as dramaturge in this case. The production premieres in HaDivadlo’s 50th season to reflect on his dissident roots.
Season 50: Horizons
PROGRAMME IN PDF POSTER IN JPG1 March 2025
CZK 480/360
(Czech) 180 min. with an interval
Ludvík Vaculík
Břetislav Rychlík
Břetislav Rychlík and Cyril Drozda
Cyril Drozda and Anna Prstková
Milo Juráni
Jan Štěpánek
Markéta Sládečková
Petr Hromádka and Petr Mička
Hana Achilles
(Czech) Barbora Schönová
Cast
Zdeněk Trčálek guest
Jan Vaculík guest
(Czech) Isabela Smečka guest
Naďa Kovářová (Czech) j.h.
(Czech)
Poděkování: Michal Stránský, Zdeněk Ptáček, Ondřej a Jan Vaculíkovi
Inscenaci Sekyra finančně podpořila společnost Plum Production, s.r.o.
(Czech) Informace pro lidi na vozíku
(Czech) Jste-li na vozíku, informujte prosím naše pokladní při nákupu vstupenky a přijďte do divadla nejpozději 20 min. před začátkem představení. Informace o vaší návštěvě nám pomůže v zajištění asistence ze strany uvaděčů či techniky pro vaše maximální pohodlí.(Czech) Doporučení pro školní kolektivy
(Czech) Inscenaci doporučujeme středoškolskému publiku. Dle uvážení pedagogů i 8. a 9. třídám ZŠ. Před zhlédnutí představení doporučujeme zařadit speciální lektorkský úvod, který může začít 30 či 60 minut před začátkem představení u nás v divadle na Studiu nebo náš lektor může přijít i přímo k vám do školy kdykoliv v době před vaší návštěvou divadla. V případě zájmu objednat vstupenky pro vaše studenty a domluvit se na doprovodném vzdělávacím programu kontaktujte prosím naši pokladní Vendulu Možnarovou – vstupenky@hadivadlo.cz.(Czech) Jan Vaculík: Návod na porozumění pro Jakuba, kterému je 14 let a zajímá ho to
(Czech) Autor, který zde vystupuje jako hlavní postava (Ludvík), napsal knihu Sekyra v polovině šedesátých let, kdy už přestal věřit, že komunismus představuje pro lidstvo šťastnou budoucnost a začíná jej vidět kriticky.Přesvědčeným komunistou naopak zůstal jeho otec, a to až do své předčasné smrti v r. 1954. Vzpomínky na otce a fiktivní rozhovory nás budou provázet celým představením, v němž otec je chvílemi přítomen jako osoba a jindy coby obsah urny, kterou Ludvík během představení poponáší v batohu a neví, jak s ní naložit. On totiž hlavně neví, jak má naložit se vzpomínkou na otce, s jeho obrazem ve svém nitru. Protože během vzpomínek a fiktivních rozhovorů si čím dál víc uvědomuje, že onen milovaný otec byl vlastně pořádně rozpornou postavou. – Urna vypadá jako krabice na kávu a ve skutečnosti to taky krabice na kávu je: to aby celý příběh nebyl zbytečně pochmurný.
K nejdramatičtějším momentům první poloviny představení patří výjevy z autorova rodného kraje, kdy se komunistická státní moc snaží přinutit sedláky, aby vstoupili do zemědělského družstva a odevzdali mu svůj majetek. Tomu sedláci vzdorují a tak dochází i k násilným scénám. Nakonec je sedlákům půda vyvlastněna a majetek zabaven. Časově tyto výjevy patří do prvních let po nástupu komunistů k moci (1948) a autorův otec se v rodné obci stává vůdčím představitelem nového režimu.
Druhá půlka představení je zasazena do kontextu počátku 60. let, kdy autor pracoval jako redaktor v rozhlasu a pak v Literárních novinách. V tisku panovala cenzura, o skutečných problémech se psát nesmělo, ale zároveň docházelo k částečnému uvolnění a někteří autoři se snažili psát aspoň trochu svobodně. Naráželi však na strach svých šéfů i nesouhlas opatrnějších kolegů, kteří se báli malérů. A maléry byly.
Celé představení je protkáno vzpomínkami na dětská léta a orámováno klukovskou hrou na indiány. Není to samoúčelné, protože přinejmenším v klukovských představách je obraz indiánů spojen se statečným bojem o nezávislost, svobodu a čest, které je třeba hájit stůj co stůj. A tak není náhoda, že celé představení končí hudbou z filmu Vinnetou.
