Nestaly se dnes pojmy soukromí a svobody jenom lešením novodobé železné klece ideologie?

Když Hegel ve Filosofii práva píše o „bürgerliche gesellschaft“ – tedy o občanské společnosti – staví ji do samotného základu moderního státu. Považuje ji za sféru soukromých zájmů a zároveň živnou půdu politického života. Pojem soukromí tak doprovází občanskou, nebo chcete-li měšťanskou společnost již od jejího úsvitu. I proto Marx později identifikuje liberální demokracii jako politický projekt jedné konkrétní třídy – totiž buržoazie – který je tím pádem úzce spjatý s existencí kapitalistické třídní společnosti. Zdá se však, že první dvě dekády 21. století uvrhly tak postavení buržoazie, jako i možnosti naší třídní analýzy dnešní společnosti, do naprostého chaosu. Lavina vítězství pravicových demagogů a demagožek strhla na svou stranu masy hypnotizované vzkříšeným rasismem, nacionalismem a xenofobií a uvolnila se cesta novému druhu „manažerské politiky“, jež se stala poměrně zvrhlou realizací havlovské vize „nepolitické politiky“. Tento nový druh manažerismu se obejde bez podpory buržoazie, i když ta si to možná ani neuvědomuje – prosazování politického zájmu totiž nahradila technokratická správa státních záležitostí: politici a političky makají, zatímco občané a občanky mají už jen spokojeně konzumovat. Je tedy buržoazie definitivně mrtvá a vyprázdněná? A záleželo vůbec někdy na ní? Jaká je vůbec nová třídní stratifikace dnešní západní společnosti? Je v těchto podmínkách možné demokratický projekt oddělit od jeho liberálního obsahu? Co pak nám ale z něho zbude? Konec konců, nestaly se dnes pojmy soukromí a svobody jenom lešením novodobé železné klece ideologie? Jestli ano – jak a hlavně kam z ní utéct, pokud chceme zůstat věrni cílům politické emancipace?