Diskuze rozšiřuje kontext nejnovější inscenace Sekyra podle románu Ludvíka Vaculíka.

Po pádu komunismu se velmi rychle usadily dvě hlavní interpretace disentu. Na jedné straně zde byl mýtus disentu (občas nabíral sílu kultu) coby síly, která svrhla komunistickou diktaturu. Proti němu stál názor, že disent tvořila hrstka idealistických intelektuálů, kteří byli od běžných lidí zcela odříznutí. Ačkoli ve skutečnosti představuje disent daleko různorodější a členitější terén, tyto dva soupeřící názory do značné míry převládají dodnes.

Jaká byla role disentu v období normalizace? Existují dědicové disidentské pozice a pokud ano, kde je hledat?