První debata o kontextech sezonního tématu Blízkost a nejen vztahu válečné situace k otázkám tvorby a její zodpovědnosti v krizových časech. Doprovodná událost k první premiéře sezony – Humanismus 2022.

Ruský spisovatel Michail Šiškin, žijící od roku 1995 ve Švýcarsku, v textu nazvaném Neviňte Dostojevského brání ruskou kulturu před nařčením z podpory ruského imperialismu obecně a války na Ukrajině zvlášť. Tvrdí, že první obětí ruského státu byl historicky ruský lid a že státní represivní tradici formovalo utlačování ruské kultury, v prvé řadě literatury.

Na rozdíl od obyvatel Západu máme v Česku a na Slovensku bezprostřední zkušenosti s kulturním provozem v diktatuře. Zdá se však, že nám to mnohdy nepomáhá být ve svých soudech obezřetnější. Byť nelze popřít, že k zmíněné zkušenosti patří i doba hegemonie rusko-sovětských kulturních produktů, která k nim dodnes v mnohých zanechává až pavlovovsky podmíněnou pachuť. K podobné reakci má daleko větší oprávnění Ukrajina, kde na jednu stranu hraje roli historické prolínání ruské a ukrajinské kultury (příkladem je třeba už spor o to, kdo je „opravdovým“ dědicem kyjevské Rusi), ovšem přepisování kulturních dějin mocenským centrem v carské i sovětské éře bylo vždy daleko masivnější.

Nese ruská kultura zodpovědnost za ruské války nebo je jejich obětí? Je kultura autonomní oblastí? Mají spisovatelé sehrávat roli svědomí národa? Dlužíme Ukrajině zavržení všeho ruského? Odpovědi na tyto otázky se pokusíme hledat v trialogu na pomezích české, ukrajinské a ruské kultury.