Histoire de la violence Édouarda Louise, autora autobiografických iniciačních novel, je především autentickým, a přitom analytickým záznamem vlastního setkání s násilím. Jako ten, kdo přežil surové znásilnění a pokus o vraždu, se odmítá identifikovat s definitivní nálepkou „oběť násilí“. Sám zažívá a současně popisuje posttraumatický stres, druhotnou viktimizaci a vlastní cestu ven z pasti.

„Moje bolest, moje zranění, můj strach se staly materiálem, obsahem vyšetřování případu násilí, podkladem pro lékařskou zprávu, policejní zprávu; staly se soudní kauzou. Bylo tedy třeba z kauzy vytvořit literaturu, pevně uchopit svůj příběh do vlastních rukou, stát se hlavním aktérem skutečného vlastního příběhu. Z objektu násilí se změnit v subjekt vyprávění.“

O autorovi

Édouard Louis (1992, narozen jako Eddy Belleguelle) je prozaik a sociolog pocházející ze severofrancouzské Pikardie, autor pěti románů (Skoncovat s Eddym B., Dějiny násilí, Kdo zabil mého otce, Boje a proměny jedné ženy, Jak se stát jiným).

Už jeho první kniha Skoncovat s Eddym B. ho katapultovala mezi celosvětově nejčtenější autory mladé generace. Ve své tvorbě dává programově zaznít hlasům těch bez hlasu, využívá při tom vlastních zážitků a zkušeností z dospívání v prostředí zapomenutého vyloučeného regionu plného chudoby, rasismu, prekariátu, alkoholismu a násilí.

Ve druhém románu se vrací ke skutečným událostem Štědrého večera roku 2012, kdy musel ve svém pařížském bytě čelit sexuálnímu útoku od muže, kterého pozval k sobě domů. Poukazuje na kolotoč institucionálního násilí, kterému musí následně „jako oběť“ takového činu ještě dlouho čelit.