Audiovizuální instalace. Místo anarchistické vzpoury v nitru člověka. Beze zbraní, násilí a politické moci.

„Cesta, kterou musíme jít, abychom dosáhli společenství se světem, nevede ven, ale dovnitř. Nakonec nám musí znovu dojít, že nevnímáme jen části světa, ale že my sami jsme částí světa. Kdo by dokázal zcela vystihnout květinu, pochopil by svět.“ — Gustav Landauer

Polarizovaná společnost – svět konfliktů – válka. Mysleli jsme, že v kosmopolitní době zmizí hranice mezi lidmi, ale bují všude tam, kam sahá naše globální vesnice. Čím více se obklopujeme lidmi, čím větší davy zaplňují naše města, tím více jsme osamocení. Není čas prozkoumat opačnou cestu? Nenabídla nám pandemie poučení, že společenství lze dosáhnout pouze tehdy, když se odloučíme od ostatních a budeme v sobě hledat to sdílené a smiřující?

Kabinet přátelství a naděje je místo, kde vzniká společenství se všemi lidmi, našimi předky, s přírodou, evolučními příbuznými. Místem setkání není však nic jiného než my sami – kteří jsme evolučně spojeni nejen se všemi příslušníky našeho druhu, ale i s ostatními živými bytostmi prostřednictvím společných předků. Tak jako se na obrazech Ernsta Haeckela vše podobá všemu, tak se i člověk zapojuje do společenství světa skrze svoji podobnost ostatním.