Vždyť všechno mé je tvé a všechno tvé je mé a ty a já jedno jsme.

Jan a Marie Zahradníčkovi byli manželé 15 let, z nichž byl on 9 roků vězněn v komunistickém lágru. Po jeho zatčení v roce 1951 byla Marie s jejich třemi dětmi vystěhována z bytu, aby skončila na státním statku bez vody, elektřiny a topení. Když byl vězněn, jejich dvě dcery zemřely na otravu houbami. Byl propuštěn na pohřeb s tím, že už se nemusí vracet, ale pak jej stejně odvezli zpět do vězení. Marie přesto stihla počtvrté otěhotnět. Své čtvrté dítě viděl Jan až v jeho třech letech. Čtyři měsíce nato zemřel.

Devět let manželství na dálku, devět let dopisního otcovství, devět let lásky přes papír. A mezi řádky všechen ten existenční shon, bolest i smíření.

Inscenace vznikla ke 115. výročí básníkova narození.