V Sezoně 48: Blízkost se v HaDivadle věnujeme mimo jiné blízkosti slovenské kultury.

Třicet let po vzniku samostatné České a Slovenské republiky se chceme obrátit na východ a reflektovat fenomén novodobého slovenského divadla. V přednášce filmové, divadelní a rozhlasové autorky Anny Gruskové budeme ohledávat devadesátá léta, počátky samostatného slovenského divadla i vztahy slovenského a českého divadla, zatímco v přednášce dramaturga Mira Dacha prozkoumáme obraz současné podoby slovenské scény v analýze generačního střetu mezi klasickým divadlem ve službách dramatu a autorským divadlem nastupující generace.

Anna Grusková – Spolu i zvlášť: Devadesátky na Slovensku ovlivnily i české divadlo
Přednáška spolu s filmovými ukázkami načrtne vývojové tendence slovenského divadla po pádu železné opony a po rozdělení Československa. V devadesátých letech se změnila politická situace a s ní i divadlo samotné. Vznikají nové umělecké týmy, nová dramaturgie (Divadlo Stoka, GUnaGU, Teatro Tatro a další). Zároveň se otevírají nové možnosti realizace pro už známé osobnosti, které do té doby mohly tvořit pouze v limitovaných rámcích, často jen na okraji. Probíhají pokusy nanovo formulovat kulturní politiku, přetransformovat divadelní festivaly i odbornou reflexi. Divadelníci i některé divadelnice (bylo jich podstatně méně než dnes) chtěli dobíhat svět a zaplňovat bílá místa (Iveta Škripková a feministická linie Bábkového divadla Na rázcestí). Fakt, že se divadlo zbavilo ideologické zátěže, nebyl samospasitelný: vstoupilo totiž do konkurence nejen dalších rychle se rozvíjejících médií, ale i nebývale početných možností trávení volného času a utrácení peněz. Jak se dokázalo vyrovnat s novými výzvami? Jak pokračovala spolupráce dvou „bratrských národů“ poté, co se jejich premiéři rozhodli, že zruší společný stát?

Miro Dacho – Krajina generačného sporu
„Zase sme raz podstúpili dobrodružstvo čítania hry,“ napísal koncom minulého storočia významný slovenský režisér Ľubomír Vajdička vo svojej inauguračnej prednáške. Odvtedy sa v repertoároch slovenských divadiel mnohé zmenilo. Pravidelnú dramaturgiu založenú na čítaní a novom interpretovaní klasických hier nahradili rôznorodé prístupy, obsahy, formy. Schéma nezávislých divadiel sa výrazne rozšírila – v takmer každom ročníku absolventov Vysokej školy múzických umení sa nájde niekto, kto zakladá občianske združenie ako platformu pre samostatnú divadelnú činnosť. Poslucháčky a poslucháči divadelnej réžie a dramaturgie uprednostňujú workshopy, stáže, študijné pobyty pred pobytom v knižnici. Vyhľadávajú skúsenosti naprieč jednotlivými profesiami. Nezaoberajú sa drámou, ale spoločenskými a ľudskými javmi a fenoménmi. Interpretačné divadlo už, zdá sa, nie je dobrodružstvom, je ním predovšetkým experiment.

Po pauze následuje moderovaná debata hostů s publikem.