„Mám o všech těch úkazech svou hypotézu a jsem dosti stár, abych o nich mohl rozmlouvat dokonce i s tatínkem. Bohužel on však už není dosti živ.“

Ikonická cesta Ludvíka Vaculíka za bratrem řidičem dlouhými oklikami a krajinami dětství, v nichž se neodbytně vrací na mysl život otce. Tesaře, který postavil dům v zapadlém koutu Valašska. Dělníka, který živil rodinu z daleké Persie. Umíněného předsedy národního výboru. Manžela, který se vrací až ráno. Lyžaře v kopcích po setmění. Konfliktního tchána, který potřeboval mít pravdu. Vdovce vstupujícího do nového života. Otce, se kterým je třeba jednat. Kismet! 

Projít rodnou vsí s otázkou, nakolik jsem tu ještě doma. Kde je ta voda? Tisíckrát překopaná zem. Nové bloky činžovních domů. Husám zakázali vstup na náves a prohlásili ji za náměstí. Někdo fakta vytváří, někdo jimi trpí. Nezbývá, než se obrátit do své vnitřní redakce, kde se bojuje o přímý pohled na svět. Jak se stát tak pevným? Je to vůbec cílem, když i naše vlastní paměť se proměňuje? Co na nás přechází? Jak znovu získat ostré vidění? 

Sekyra, vydaná v roce 1966, se stala jedním z nejzásadnějších českých románů 20. století. Vaculíkovo svědectví o hluboké společenské proměně v padesátých letech a osobní odpovědnosti rezonuje s hledáním svého místa v politicky, ideologicky i lidsky polarizované společnosti také dnes. Ukotven v minulosti, zmaten ze současnosti, snaží se dojít jasnějšího pohledu na sebe sama, okolní svět a budoucnost.

Setkání režiséra Břetislava Rychlíka s autorem i přítelem Ludvíkem Vaculíkem a dlouholetým divadelním kolegou, hercem a v tomto případě také dramaturgem, Cyrilem Drozdou. Inscenace vzniká v 50. sezoně HaDivadla jako připomínka a reflexe jeho disidentských kořenů.

Sezona 50: Obzory

Břetislav Rychlík
Režisér, scenárista, herec, dokumentarista, publicista a vysokoškolský pedagog. Postupně student techniky, dělník na kachní farmě, kulisák, nápověda, asistent režie. Jako herec začínal ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a v Městském divadle v Mostě, s HaDivadlem je spjatý již od prostějovské éry a kontinuálně v něm působil do roku 1996. Hrál a režíroval v mnoha českých i zahraničních divadlech, mezi jeho inscenace z posledních let patří například Osobní poplach v Městském divadle Zlín podle románu Josefa Holcmana o řezníkovi z Horňácka nebo inscenace Naše třída v Divadle Polárka. Natočil množství dokumentárních filmů i seriálů, mezi které patří seriál Valašský snář věnovaný spojení Ludvíka Vaculíka s rodným Brumovem, série Ilustrované fejetony Ludvíka Vaculíka nebo životopisný film Místenka k oknu Jiřího Bulise. Dlouhodobě se soustředí na společensko-kritická a sociální témata a životy outsiderů, produkoval a režíroval například cyklus České televize Fenomén underground a je autorem rozhlasového cyklu Antikvariát Břetislava Rychlíka. Je držitelem několika ocenění, mezi jinými novinářské Ceny křepelek. Působí jako docent v Ateliéru režie a dramaturgie na brněnské JAMU. V září 2024 byl zvolen senátorem.

Cyril Drozda
Narodil se v Kroměříži, vyrůstal v Prostějově a vystudoval herectví na brněnské konzervatoři. Po studiu byl krátce v angažmá v Těšínském divadle a od roku 1975 dodnes působí v HaDivadle, kde zastával také roli dramaturga a krátce i uměleckého šéfa. V HaDivadle ztvárnil množství významných rolí, mezi jinými například Gullivera (Gulliver aneb Gulliver, režie Svatopluk Vála, 1982), Odjinuda (Lidská tragikomedie, režie Arnošt Goldflam, 1991) nebo Serebrjakova (Strýček Váňa, režie Ivan Buraj, 2016). Je také autorem řady textů v HaDivadle uvedených, například Guma, Deska, Tutuguri a dalších. Hrál v mnoha filmech i televizních seriálech, například Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Divoké včely nebo seriálu Most!.

Jan Štěpánek
Scénograf, kostýmní výtvarník a pedagog. Po návratu z emigrace v Rakousku a Německé spolkové republice vystudoval scénografii na pražské DAMU. Jako scénický výtvarník působil v mnoha českých i zahraničních divadlech, mimo jiné v Národním divadle, Divadle Petra Bezruče v Ostravě nebo Theater am Goetheplatz v Brémách či varšavském Teater Ateneum. Opakovaně spolupracoval například s režiséry Jiřím Pokorným (scénické návrhy k inscenacím Procitnutí jara v ústeckém Činoherním studiu, Tvář v ohni v HaDivadle nebo Gazdina roba v Divadle Na zábradlí), Janem Antonínem Pitínským (Osm a půl a Její pastorkyňa v Městském divadle Zlín, dále například Markéta Lazarová v Národním divadle) nebo Janem Nebeským (například inscenace Bouře 2 v HaDivadle a Divoká kachna v Divadle v Dlouhé). S Břetislavem Rychlíkem dříve spolupracoval na inscenacích Osobní poplach v Městském divadle Zlín a Kalibův zločin ve Východočeském divadle v Pardubicích. Do roku 2021 působil v ateliéru scénografie na JAMU. Aktuálně vede Katedru scénografie na DAMU v Praze. Věnuje se také volné výtvarné tvorbě.

Markéta Sládečková
Po studiu malby na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně absolvovala scénografii na JAMU v ateliéru Jána Zavarského. Po škole několik let pracovala jako asistentka architekta v České televizi při natáčení seriálu Četnické humoresky v režii Antonína Moskalyka a Černí baroni (režie Juraj Hertz). Poté se začala věnovat především divadelní scénografii. V roce 2005 vytvořila výpravu k inscenaci Arabská noc v režii Martina Tichého, která získala Cenu Max na Festivalu německého jazyka a byla nominována na cenu Alfréda Radoka za scénografii. V minulosti často spolupracovala s režisérem Viliamem Dočolomanským a jeho souborem Farma v jeskyni. V pražském Divadle na Zábradlí navrhla kostýmy pro inscenaci Jiřího Havelky Šílenství a pro Anamnesis režiséra Rastislava Balleka. V Národním divadle Brno vytvořila ve spolupráci s režisérem a ředitelem NDB Martinem Glaserem kostýmy pro opery Její Pastorkyňa, Piková dáma, Don Carlos, Evžen Oněgin a Otello a také pro mnoho činoherních inscenací (Hana, Petrolejové lampy, Majitelé klíčů a další). Opakovaně spolupracuje s režiséry Jakubem Nvotou, Břetislavem Rychlíkem, Patrikem Lančaričem a Lukášem Brutovským. 

Petr Hromádka
Hudební skladatel a jeden z nejžádanějších autorů scénické hudby u nás, člen brněnské alternativní rockové kapely Ještě jsme se nedohodli. V osmdesátých letech působil jako herec v Ochotnickém kroužku a začal psát hudbu pro inscenace Jana Antonína Pitínského, poprvé k jeho hře Matka, a dále k mnoha z jeho dalších režií nejen v HaDivadle, ale také například ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (Divá Bára, Bratři Karamazovi), v Městském divadle Zlín (Oresteia, Proces, Dialogy Karmelitek) nebo v Národním divadle (Naši furianti, Zvony). Spolupracoval také s Vladimírem Morávkem v Divadle Husa na provázku, složil hudbu například pro jeho tetralogii Sto roků kobry inspirovanou romány F. M. Dostojevského, za níž dostal v roce 2005 cenu Alfréda Radoka, nově aranžoval také hudbu Miloše Štědroně k legendární Baladě pro banditu znovu inscenované v roce 2005. V HaDivadle se jako autor hudby podílel mimo jiné na inscenacích Jiřího Pokorného, Arnošta Goldflama, Davida Jařaba, Luboše Baláka, Jána Sedala nebo Hany Mikoláškové. Je autorem hudby pro inscenace Mrtvé duše, Dotkni se vesmíru a pokračuj a Žebrácká opera režisérky Hany Burešové v Městském divadle Brno. S Břetislavem Rychlíkem spolupracoval na inscenacích Gazdina roba v Nárdoním divadle v Brně, Rok na vsi v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a Konec masopustu ve Východočeském divadle Pardubice. Mezi jeho další pravielné režijní spolupracovníky patří také Martin Františák, Petr Štindl, Anna Davidová a Jan Mikulášek. Příležitostně spolupracuje s Brno Contemporary Orchestra, napsal například skladbu Underground pro jejich unikátní koncert v prostorách brněnského vodojemu. Scénickou hudbu vyučuje na JAMU.

Petr Mička
Etnolog, muzikolog, audiodokumentátor, galerista, kurátor a primáš Horňácké muziky Petra Mičky. Vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor etnologie-muzeologie. Pracoval v brněnském Muzeu romské kultury jako audiodokumentátor, muzikolog, etnolog a kurátor, a jako dramaturg a redaktor v Českém rozhlase Brno. S Jiřím Hradilem, Lesní zvěří a horňáckými hudci, zpěváky a zpěvačkami spolupracoval na dvojalbu Hrubá hudba, na kterém autorsky přistupují k horňáckému folklóru a překvapivě jej propojují se současnými hudebními postupy. Spolupracuje s Pamětí národa a externě s Českým rozhlasem či Českou televizí. Příležitostně působí také v divadle, účinkoval v inscenaci Osobní poplach v režii Břetislava Rychlíka, v jeho inscenaci Cena facky ve Slováckém divadle hráli také s muzikou.

Hana Achilles
Choreografka, tanečnice a pedagožka, pochází z Uherského Hradiště. Studovala taneční vědu na HAMU a Salzburg Experimental Academy of Dance. Dlouhodobě spolupracuje na tanečních projektech v Česku i zahraničí, napříkld ve Vídni a Salcburku. Jako choreografka pravidelně spolupracuje s českými divadly, například s Městským divadlem Zlín (Šakalí léta v režii Dodo Gombára, Poprask na laguně v režii Hany Mikoláškové, Osobní poplach v režii Břetislava Rychlíka) nebo Slováckým divadlem v Uherském Hradišti (například Mnoho povyku pro nic v režii Zdeňka Duška, Svatba v režii Anny Petrželkové nebo adaptace muzikálu Chicago v režii Lindy Keprtové).