Uvidíte film o krajině, která se ztěžka nadechuje, potkáte člověka, který bezcílně putuje polomrtvou zemí, uslyšíte labutí píseň lidstva. Zbývá ale ještě poslední rostlina, kapka vody a trocha naděje, proto dnes nebudeme smutní a zkusíme dialog.

Fotografie a film se staly pro moderní umělce symbolem pokroku lidstva. Ale za velkou cenu: tyto vysoce toxické způsoby tvorby přispěly k plundrování přírodních zdrojů. A přece: až z povrchu planety zmizí poslední člověk, rostliny budou fotografovat. Listy pěnišníku budou pod spalující září slunce vytvářet anthotypy, chemické reakce v zeleni divokého jetelu exponují svoji strukturu, zlatobýl ozdobí zbytky průmyslového materiálu. V dílně se seznámíme s ekologickou neudržitelností klasické i digitální fotografie i s rolí, jakou hrála v objektivizaci světa kolem nás, a pokusíme se zhodnotit její dědictví návratem ke kořenům, k udržitelné praxi, k biologicky odbouratelné fototvorbě – a navázat nový, dialogický vztah s rostlinami, které se stanou už nikoliv pouze zobrazovanými předměty, ale partnery v tvorbě. Účastníci a účastnice dílny si budou moci vyzkoušet vyrobit vlastní otisk rozhovoru s rostlinou.