Beseda s Vilémem Jurkem, popularizátorem ochrany životního prostředí a dlouholetým pracovníkem Rezekvítku.
Vážně i nevážně s Vilémem Jurkem, tentokrát o ochraně přírody v kontextu limitů a paradoxů.
Často si klademe otázku, co je podstatou ochrany přírody. Jsou to konkrétní druhy – orchideje, kudlanky a syslové? Nebo jsou to biotopy, jako skály, mokřady, horské lesy? Často zapomínáme na procesy a člověka, který je součástí přírody.
Velkou neznámou je rozdíl mezi divočinou a kulturní krajinou. Laik po divokosti touží, profesionál ji má tendenci limitovat. A jak se ochrana přírody vůbec dělá? No přece motorovou pilou a herbicidem. Právě o tom přijde pohovořit ve svém myšlenkovém pásmu Vilém Jurek. Budeme se snažit rozklíčovat rozdíl mezi ochranou přírody a ochranou klimatu, ovzduší, vod a lesů. Přesah bude i do dalších témat životního prostředí, ať už odpadů, dopravy nebo enviromentálního žalu. Vše z uvedeného má své limity a paradoxy, kterými se Vilém profesně a volnočasově zabývá.
Vilém Jurek
Už 13 let pracuje v brněnském spolku Rezekvítek, kde zastává funkci vedoucího úseku Péče o přírodu. Studovaný zemědělec a lesák, nedostudovaný sociolog, environmentalista a učitel. Dnes především krajinný ekolog a nejrychlejší sekáč trávy v Brně. Z jeho všemožných aktivit můžeme uvést obnovu krajiny po těžbě nerostných surovin či péči o chráněná území slovem, ale i činy.
