Debata o kontextech sezonního tématu Nerůst a aktuálních souvislostech.

S tím, jak se ve dvacátém století měnila struktura zaměstnanosti, dostalo se zemědělství na druhou kolej. Přes všechny oslnivé technologické výdobytky průmyslové a posléze i postindustriální společnosti se ale bez produkce potravin nedokážeme obejít a přehlížený sektor nám podle všeho v jednadvacátém století „vrátí úder“.

Už v dubnu prezident Světové banky David Malpass varoval před „lidskou katastrofou“, kterou způsobí potravinová krize v důsledku ruské agrese na Ukrajině.

Potravinová krize nad námi ale visí mnohem déle. V posledních dekádách se obnažují limity intenzivního zemědělství a vůbec extrakcionistického postoje ke krajině. Problémem není jen samotné zemědělství, ale také distribuční řetězce, které, jak v Česku dobře víme, může řídit jedna a ta samá firma, a také konzumentské návyky. Každý z těchto problémů ještě vyostřuje klimatická krize. Jaké jsou hlavní výzvy, problémy a možnosti zemědělství a potravinových systémů?