Je vůbec možné lhát, když má každý svou pravdu?

Pravda je matoucí a nadužívaný pojem. „Každý má svou pravdu,“ říká se. A taky: „Média a politici nám lžou, neříkají nám pravdu.“ Je však vůbec možné lhát, když má každý svou pravdu? Do jaké míry je pravda vyprázdněný pojem, plovoucí mezi diskurzy a ideologiemi, které ho naplňují svým specifickým obsahem? Co nám pak garantuje, že stojíme na pevné půdě a můžeme ještě mluvit o poznání něčeho? Možná je nakonec nejzávažnějším odhalením podstaty pravdy lehkovážné sdělení, že nějaká událost sice není pravdivou, ale důležité je, že by pravdivou mohla být. Jedná se o sdělení, ve kterém mluvčí rezignuje na pravdu jako otázku faktů, a přitakává pravdě jako záležitosti hodnot. Prolíná se tady politika s vědou, moc s poznáním – jasně oddělené prostory společenského života kolabují navzájem do sebe. Dnes se dá toho říct hodně, a kouzelný dovětek „A to je pravda!“ má prchavý efekt ujištění řečníka i publika, ale sám o sobě naše výpovědi nedělá nikterak více či méně „pravdivými“. Je třeba vynalézt něco lepšího než pravdu? Nebo jsme jenom zapomněli na původ pravdy, který je dnes nutno znovu odkrýt a rehabilitovat?

www.advojka.cz