Debata nejen k premiéře hry Čevengur

Loni uběhlo sto let nejen od Ruské revoluce, ale také od vystavení jednoho z nejdiskutovanějších děl v dějinách umění, Fontány Marcela Duchampa. Obrácený pisoár podepsaný R. Mutt je jedním z vrcholů a symbolů avantgardy. Revoluční proměna tehdy zasáhla život i umění a v letech, jež následovaly, se zdálo, že by obojí mohlo jít ruku v ruce, ba dokonce, že by hranice mezi nimi mohly padnout. Politická a umělecká avantgarda se ale rozešly a snaha o rozbíjení zaběhlých pořádků zůstala vlastní spíše té umělecké. Co ale zbylo z autonomie umění, tedy hlavního dědictví avantgard, v době všudypřítomnosti internetu? Nemusí se umění zbavit i posledních ostrůvků, kde autonomie přežívá? A co v tomto ohledu s problémem elitářství a nesrozumitelnosti současného umění? Může vůbec umění doufat, že by i dnes dokázalo měnit svět?