Labyrint vlastní hlavy se s postupujícím létem ukazuje jako čím dál nevlídnější a nebezpečnější místo, možnosti úniku z něj se zdají čím dál méně reálné.

Frankie je zoufalá. Krátce poté, co dokončila studia výtvarných umění, se psychicky zhroutila: sen o dokonalém a úspěšném životě se neproměnil v realitu. Lékařskou pomoc odmítá a uchýlí se na venkov, do domu po své nedávno zemřelé babičce, pokusit se zde vypořádat s příčinami vlastního smutku a jinakosti. Babiččin domek je na prodej a zůstal přesně takový, jak ho opustila. V jeho blízkosti se nachází moře a také turbína větrné elektrárny, která komplikuje prodej domku. Čím pozorněji se Frankie dívá okolo sebe, tím víc tu vidí mrtvých zvířat.

Bloudění v labyrintu vlastní hlavy je marné jen zdánlivě. Podobně jako v díle Richarda Longa, britského průkopníka land artu, jehož dílo A Line Made by Walking z roku 1967 je přímou inspirací pro název knižní předlohy: každá chůze zanechává stopu, aby se stala důkazem či otiskem existence toho, kdo kráčel.

Irská autorka Sara Baume ve svém autofikčním románu, vyznačujícím se křehkým poetickým jazykem, otevírá téma tzv. quarter-life crisis, dobu kolem pětadvacátého roku života, kdy člověk plně přebírá zodpovědnost za svoji profesní kariéru, buduje partnerský vztah a upevňuje finanční nezávislost.