Citovky a řachandy

Koncert k poctě geniálního skladatele Jiřího Bulise.

Bylo to letos 30 let.

Jiří Bulis (* 3. října 1946), chomutovský rodák, zahynul tragicky jako šestačtyřicetiletý 12. května v roce 1993. Měl za sebou muziku k inscenacím kultovní a světové éry Boleslava Polívky, bez kterých by Bolek nebyl Amem, Pepém, Šaškem ani Trosečníkem (jak připomněl Jiří Černý v Divadelních novinách), stejně jako k nejsilnějším opusům Arnošta Goldflama v HaDivadle, k představením Činoherního klubu, Draku, Ypsilonky. Jeho muzika zněla ve filmech Chytilové, Jakubiska, Luthera, Feniče, v divadlech ve Francii, Finsku, Německu, Polsku a Maďarsku. Zabil se měsíc po návratu z USA, kde jeho muziku začali objevovat.

Krom herců HaDivadla a Divadla Husa na provázku – včetně těch už poněkud starších a legendárních – se večera zúčastní kapely české alternativy. Uvedení se dočkají znovuobjevené miniopery v podání Ensemble Opera Diversa. Vedle Báry Zmekové vystoupí i kapela dcery Jiřího Bulise – Lucie Dlabolová Band. Rekonstruovat se bude jazzová skladba, kterou napsal Jiří Bulis v 15 letech. Mezi účinkujícími se dále objeví Divadlo X, studenti pražské DAMU s Přemyslem Rutem a brněnské JAMU s Dadou Klementovou. Nebudou chybět ani poslední členové legendárního a v šedesátých letech zakázaného Divadélka v podloubí, pro které psal tehdy šestnáctiletý Jiří Bulis hudbu. Jedním z vystupujících bude i ve spojení na dálku Jolyon Naegele, americký novinář, jemuž Jiří Bulis napsal píseň ke svatbě. Další vystupující nejsou vyloučeni!

Večer režíruje a bude jím provázet kolega a kamarád Jiřího Bulise Břetislav Rychlík.

Zůstaly tady také přes dvě stovky zcela originálních písní. „Každá z nich je malým geniálním dílem,“ tvrdí strážce Jirkova odkazu, jeho spolužák z Janáčkovy akademie múzických umění, emeritní houslista brněnské filharmonie a jazzman Jan Dalecký.

„Jiří Bulis mne kdysi omráčil, když se mi dostalo do rukou jeho gramofonové EP. Připadalo mi to jako čtyři úplně nejkrásnější skladby, co jsem slyšel za dlouhá léta. Napadlo mě, že je to velká výzva. Aby je někdo další zkusil zahrát po svém.“ Martin E. Kyšperský