(Czech) „Mám o všech těch úkazech svou hypotézu a jsem dosti stár, abych o nich mohl rozmlouvat dokonce i s tatínkem. Bohužel on však už není dosti živ.“

Ikonická cesta Ludvíka Vaculíka za bratrem řidičem dlouhými oklikami a krajinami dětství, v nichž se neodbytně vrací na mysl život otce. Tesaře, který postavil dům v zapadlém koutu Valašska. Dělníka, který živil rodinu z daleké Persie. Umíněného předsedy národního výboru. Manžela, který se vrací až ráno. Lyžaře v kopcích po setmění. Konfliktního tchána, který potřeboval mít pravdu. Vdovce vstupujícího do nového života. Otce, se kterým je třeba jednat. Kismet! 

Projít rodnou vsí s otázkou, nakolik jsem tu ještě doma. Kde je ta voda? Tisíckrát překopaná zem. Nové bloky činžovních domů. Husám zakázali vstup na náves a prohlásili ji za náměstí. Někdo fakta vytváří, někdo jimi trpí. Nezbývá, než se obrátit do své vnitřní redakce, kde se bojuje o přímý pohled na svět. Jak se stát tak pevným? Je to vůbec cílem, když i naše vlastní paměť se proměňuje? Co na nás přechází? Jak znovu získat ostré vidění? 

Sekyra, vydaná v roce 1966, se stala jedním z nejzásadnějších českých románů 20. století. Vaculíkovo svědectví o hluboké společenské proměně v padesátých letech a osobní odpovědnosti rezonuje s hledáním svého místa v politicky, ideologicky i lidsky polarizované společnosti také dnes. Ukotven v minulosti, zmaten ze současnosti, snaží se dojít jasnějšího pohledu na sebe sama, okolní svět a budoucnost.

Setkání režiséra Břetislava Rychlíka s autorem i přítelem Ludvíkem Vaculíkem a dlouholetým divadelním kolegou, hercem a v tomto případě také dramaturgem, Cyrilem Drozdou. Inscenace vzniká v 50. sezoně HaDivadla jako připomínka a reflexe jeho disidentských kořenů.

Sezona 50: Obzory