„Tvůj pokoj je středem světa.“

Scénická introspektivní esej o melancholii odporu, svobodě v nerůstu.

Hranice mezi prací a volným časem bude v nové etapě dějin určované klimatickou krizí nutně redefinovaná. Když je herec na jevišti, tak pracuje, když je ve svém bytě, tak prožívá svůj volný čas. Čas mimo práci je v moderní společnosti zaplněn aktivitou, snažíme se ho trávit produktivně – definuje nás přece produkce! Ale co když se na scéně objeví pokoj hercova bytu? Co když je ohrožen hercův výkon absencí děje nebo konfliktu? Může se stát ono Nic spojené s neproduktivitou (pro udržitelnou budoucnost tolik důležité) tématem? Dá se Nic zobrazit?

Volně bloudící mysl. Soustředění se na mimolidské prvky tvořící skutečnost bytu rovnocenně člověku. Zkoumání světla. Péče o pokojové rostliny. Návštěva přítele. Sdílení únavy s planetou. Rozhovory o produktivitě. Co jsou úkoly umění dnes? Umí umění být avantgardou neproduktivity, nebo je ze své podstaty spřízněno s produkcí? Dá se být pořád nový? Jak se oprostit od nadbytku v umění? Bytí versus znamenání. Ubírání prvků. Oproštění se. Pomalost. Nedokončenost? Mu znamená japonsky Nic.

Autorský projekt kolektivu HaDivadla navazuje na spolupráci se scenáristou Bohdanem Karáskem a cituje z textů Georgese Pereca Muž, který spí a Lászla Krasznahorkaie Od severu hora Od jihu jezero Od západu cesty Od východu řeka. Inspirací byl román Jeana-Philippa Toussainta Koupelna.

Sezona 45: Zdroje → Sezona 46: Adaptace