Padesát let od roku 1968 je příležitostí položit si řadu otázek.

Americký sociolog Immanuel Wallerstein o roku 1968 mluví jako o „světové revoluci“, jejíž význam dalece překračuje nejen „rok zázraků“ 1989, ale i Ruské revoluce 1917 nebo druhou světovou válku. Podle něj právě tento rok přinesl skutečně převratné změny, k nimž došlo ve stávajícím kapitalistickém světo-systému. To se může zdát jako trochu zveličený obraz roku 1968. Na druhou stranu je možné právě s étosem 68 spojit krach liberalismu jako životaschopné globální ideologie, definitivní kolaps evropského kolonialismu a rozpad tradiční, třídně definované politiky i nástup nových protestních hnutí – a také populismu. Čímž proměny politického, sociálního ani kulturního terénu ani zdaleka nekončí. Právě s rokem 68 je spojen nástup politiky identit, fenoménu, jemuž jedni s radostným mrazením a druzí s odporem říkají postmoderna a také konec „éry dospělosti“ a nástup normy „věčného mládí“. Rok 68 také přinesl nejspíš definitivní zánik nadějí vkládaných do sovětského socialismu, jež rozmetaly tanky okupující Československo. V československém kontextu okupace mimo jiné vytvořila dodnes trvající nejistotu ohledně interpretace vlastních dějin, ale také svébytné chápání kultury protestu. Padesát let od roku 1968 je příležitostí položit si řadu otázek: byl stejným přelomem na východě i na západě? Jaká je jeho role v českých dějinách? A došlo vlastně ke světové revoluci?