Jak může rezonovat zkušenost z události divadelního představení u různých diváků v průběhu delšího časového období?

Co zůstane v paměti vnímatele nejsilněji otištěno? Jaký vliv na percepci při představení může mít mentální a fyzický stav, v němž divák do divadla přichází? Mění se dojem a postoj zásadním způsobem na druhý den? A po týdnu? Po měsíci? Po třech měsících od návštěvy?

V sezonním experimentálním průzkumu, majícím ambici vést volný a spíše zvědavý dialog s divákem, namísto sbírání výlučných dat, zaznamenáváme co nejosobnější pohled a reflexi našich návštěvníků. Respondenti a respondentky, které do HaDivadla přivedlo mnoho různorodých motivů nebo i osobní pozvání, pocházejí z kultuře blízkých i zcela vzdálených oborů. Celkem dvacet účastníků napříč věkovými skupinami i s rozdílnou znalostí našeho repertoáru poskytuje dobrovolně svou, v procesu anonymizovanou, zprávu o zakoušenému a viděnému a v dialogu s lektorkami z našeho týmu formulují, jak událost představení vnímali při průběhu i jak v nich žije nebo se mění s odstupem.

Osobní příběhy diváckých zážitků, dostupné v prostorách divadla i online formou editovaných textů, si tak každý příští divák může číst a konfrontovat s vlastní jedinečnou zkušeností.

Další výstupy níže budou postupně přibývat.

Naši – 1 Naši – 2 Naši – 3 Vnímání – 1 Vnímání – 2 Vnímání – 3 Vnímání – 4 Zeď – 1 Zeď – 2 Vernisáž – 1 Esej-komentář od Barbory Nitschové