Otázka, která nesnesitelně rezonuje právě v těchto týdnech a měsících, zní: „Jak lehko se z ponížených stanou krvelační?“

Z minulosti známe případy tanečního moru či epidemie smíchu – masové hysterie. Je to jeden z posledních úniků člověka, který nedisponuje žádnou mocí. Je to poslední svobodný a očistný moment, kterým dokáže vyjádřit, že něco není v pořádku. Člověk 21., 20. nebo 16. století je toužící, ale ponižovaný, hledající seberealizaci a vyšší smysl, ale náchylný následovat samozvané spasitele. Ve tmě nočního klubu sledujeme zpověď člověka i jeho krutost a zranitelnost.

Ponížení a krvelační volně navazují na román Stefana Zweiga Svědomí proti násilí. Reagují na tendence společnosti k fanatismu a naši zranitelnost vůči populismu.